Je tomu už nějaký ten rok, když jsem se se svojí partnerkou toulal šumavskými hvozdy. Pěšky, na kole i běžkách jsme procházeli a projížděli všechny možné cestičky a chodníky, kterých je na Šumavě opravdu hodně.
Při jedné takové túře jsme narazili na rozcestí s reklamní tabulí a šipkou, která nám slibovala restauraci i ubytování v nově otevřeném rodinném penzionu.
Dostali jsme naň dokonce i velmi dobré doporučení od turistů, který také rozjímali nad dalším plánem svojí trasy. Vydali jsme se teda směrem, který nám byl naznačen a pochodovali hustým šumavským lesem k našemu vyhlídnutému cíli.
Po cestě jsme ještě několikrát narazili na reklamu zmíněného ubytování s restaurací. Zdálo se, že majitel si dal práci s tím, aby cedule rozmístil na těch nejvhodnějších místech a nasměroval turisty tím správním směrem.
Na směrovkách sice občas nedržela úplně všechna písmenka, ale to nám nevadilo až do chvíle, když se zvedl kolem nás silný vítr, a kolem začali svištět blesky.
Tmavnoucí obloha věštila pořádnou letní horskou bouřku. Několik takových horských lijáků jsem již na na horách zažil, tak vím, že je vhodné se takové přírodní smršti raději vyhnout, neboť dovedou změnit horské chodníky na malé potůčky, ve kterých už pak nevíte, jestli ještě jdete po chodníku, nebo se již brodíte potůčkem, který měl být původně vedle toho chodníku.
Nejhorší na horských bouřkách je, že se „dovedou udělat“ velmi rychle, skoro znenadání uprostřed krásného dne a pokud jste jenom trochu dále od civilizace, tak máte pak problém se dopravit na suché místo.
Již jsme se blížili k dalšímu rozcestí na mýtince, když na nás dopadlo několik prvních kapek. Opět nás vítala směrová tabule našeho dobrodince, kam jsme měli namířeno. Na reklamní tabuli byl i telefon, ze kterého již ale kvůli olupující se barvě chybělo poslední číslo. Nás již ale začal tlačit čas, nakolik obloha v dáli neustále tmavla.
Cedule našeho původního cíle ukazovala již pouze 2 km a ale díky „spadnutému mobilu“ a nemožnosti si ověřit, jestli se budeme moci ubytovat, jsme si všimli vedle i krásnou „plechovou fotografii“ jakéhosi penzionu poblíž, i když mělo být k němu ještě o nějaký 1 km dále.
Byl sice již „za čárou – na rakouské straně Šumavy, ale nebylo času na hrdinství. Bouřka se blížila a po telefonickém ověření z plechové reklamní tabule, že mají volno, jsme si načetli z reklamní tabule QR kód do mobilu s nejlepší trasou a okamžitě vyrazili do nového cíle.
Díky kvalitním informacím, které se z tabule neztratily ani po několik letech divokého horského počasí, jsme volili spolehlivější řešení a dorazili na chatu jenom několik kapek před pořádným lijákem. Rakouský majitel chaty se nám pak přiznal, že si tu plechovou cedulí díky výhodné ceně nechal pořídit v Čechách. Pro případné zájemce uvádím i odkaz: https://shop.lakovna-praskova.cz
Na druhý den jsme kolem toho původního cíle procházeli a svěřili se majiteli, že jsme k němu měli namířeno, ale nekvalitní reklamní cedule ho připravila o zákazníky.
Majitel smutně pokýval, hlavou, neboť to samé se mu přihodilo i před týdnem se skupinou cyklistů…