Práškové lakování a jeho aspekty.
Člověk vnímá a je ovlivňován svým okolím a je obklopen věcmi každodenního užití, které jsou ve velkém množství povrchově upraveny. Dnešní technologie práškového lakování dokáží vytvořit téměř jakýkoliv odstín a druh vzhledu, od imitace dřeva, hornin, kovů až po duhově hrající perleťové nátěry, od matných až po vysoce lesklé povrchy s různými strukturami.
Práškové lakovaní je environmentální a ekonomicky výhodná technologie. Využití práškových laků je velmi široké a rozmanité. Používají se ve stavebnictví, architektuře, průmyslu (automobilovém, potravinářském, lékařském,…). Používají se na kancelářský, domácí a zahradní nábytek, na bílou elektroniku a elektroniku obecně. Slouží jako elektrické izolanty a krycí povlaky rozvodných skříní, topných těles. Používají se při výrobě interiérových i exteriérových předmětů denní potřeby, dětských hraček.
Práškové lakování – proces
Nanášení práškových laků probíhá v práškovacích lakovacích linkách složených z několika částí. Každá část má danou funkci a svou důležitost pro finální kvalitu součásti. Každý druh podkladového materiálu a použitý práškový lak má jiné nároky na předúpravu, nanášení prášku a potřebných vypalovacích parametrů.
Důležitou částí práškového lakování je předúprava povrchu kovového podkladu. Má vliv na různé vlastnosti nátěru, například ovlivňuje přilnutí prášku a tím i životnost vlastního nátěru.
Předúprava je složena z několika za sebou jdoucích akcí prováděných oplachem. Před nanesením laku je potřeba odstranit všechny mastnoty, oleje, soli a nečistoty přichycené na výrobku. Odmaštění snižuje povrchové napětí, čímž se snižuje přichytávání nabytých částic prášku na podklad.
Materiál vystavený působení okolnímu prostředí podléhá oxidaci. Proto před nanesením práškového laku na kov nanášíme konverzní povlak, který zabraňuje korozi a také zlepšuje přilnavost nátěru, čímž se výrazně zvyšuje životnost povrchově upravovaného dílu.
Po nanesení konverzních povlaků prochází díly ještě oplachy teplou demivodou. Smývají se chemikálie a anorganické soli z povlaku, které nezreagovaly, což je potřebné pro snížení vodivosti na povrchu dílu.
Poslední částí předúpravy je sušení. Výrobek prochází sušícím tunelem s cirkulujícím vzduchem o teplotě do 170 ° C. Pro nanášení prášku musí být povrch dílu dokonale vysušený.
Nanášení práškového laku
Pro nanesení prášku na dílce se používají 2 metody. Jedna metoda používá nanášení zfluidizováním prášku, druhá využívá elektrostatického nabíjení částic.
Práškové lakování a jeho výhody
Oproti mokrým nátěrům, kdy je třeba čekat i několik dní, než barva zaschne, se prášek hned dokonale přilne k povrchu a není třeba čekat. Mezi další klady patří, že se barva neusadí na dně plechovky a spotřebuje se všechna, nehrozí, že by vyschla a je vždy hned připravena k použití. Vypálení vrstvy laku zajistí výrobkům vysokou mechanickou i chemickou odolnost a ochranu proti korozi. Výrobci práškových barev navíc neustále své barvy vylepšují a modernizují a jejich vlastnosti se tak rok od roku zlepšují a zvyšuje se jejich životnost.